Premiér v demisi Petr Fiala prohlásil na Národní třídě, že dnešní stav České republiky v něm vyvolává obavy. „Když vidím, co se teď v naší zemi odehrává, žádnou radost z toho nemám,“ posteskl si. Jenže otázka zní: kdo ten stav způsobil? Kdo čtyři roky vládl? Kdo měl v rukou moc, odpovědnost i všechny klíčové resorty?
Petr Fiala dnes ukazuje prstem na jiné na Tomia Okamuru, na Andreje Babiše, na údajné „extrémisty“, „populisty“ či „příznivce proruských narativů“. Ale jedno jméno vynechává: to své.
Čtyři roky vlády, která rozklížila společnost jako žádná před ní
Je zajímavé, že právě člověk, který měl v rukou vedení země, nyní s vážnou tváří říká, že „svoboda a demokracie vyžadují každodenní péči“. To říká ten samý premiér, který:
- rozdělil společnost na správné a nesprávné občany,
- označoval oponenty za dezinformátory či extremisty, jen proto, že nesouhlasili,
- toleroval rekordní zdražování a přitom tvrdil, že „žádná krize se nekoná“,
- podepsal historicky nejvyšší zadlužení
- a s absolutní samozřejmostí umlčoval kritiku veřejnoprávních médií, která mu ochotně sekundovala.
A teď, když lidé ve volbách dali jasné znamení, že už mají dost a že chtějí změnu, Fiala rozpačitě stojí na Národní třídě a nechápe, co se to děje.
Když zaséváš aroganci, sklízíš odpor
Fiala teď dramaticky oznamuje, že ho „znepokojuje“, že předsedou Sněmovny je Tomio Okamura.
Ale kdo ho tam pustil?
Kdo ztratil voliče tempem, které nemá obdoby?
Kdo dovedl ODS na historicky nejnižší důvěryhodnost?
Ne Okamura. Ne Babiš.
Fiala.
Když čtyři roky tvrdíš lidem, že „nerozumí situaci“, že „podléhají hoaxům“, že „mají držet krok se Západem“, zatímco jim padají reálné mzdy a ceny šplhají do absurdních výšin, nemůžeš čekat, že ti pak na podzim přinesou vděčný vzkaz.
Babiš, StB a staré mantry, které už nefungují
Fiala také znovu oprášil starou kartu:
„Do čela vlády míří bývalý komunista a spolupracovník StB.“ A opět se tváří, že je stále rok 2017. Jenže mezitím:
- soudní spory skončily,
- slovenské ministerstvo vnitra uznalo, že evidence byla neoprávněná,
- lidé přestali reagovat na laciné nálepky.
Co je ale podstatné: voliče už nezajímá, kdo byl v minulosti v jaké organizaci zajímá je, kdo jim dnes pomůže přežít měsíc od výplaty k výplatě. A Fiala jim během čtyř let nepomohl. Naopak.
Fiala varuje před zlem, ale právě jeho vláda přinesla rekordní nedůvěru v demokracii
Miloš Vystrčil mluvil o tom, že proti zlu je třeba bojovat.
Alexandr Vondra mluvil o statečnosti.
Pekarová Adamová o morálce. To všechno zní krásně, ale realita posledních čtyř let byla:
- nejnižší důvěra v parlament od roku 1993,
- nejvyšší propad životní úrovně od 90. let,
- největší polarizace společnosti v historii samostatné ČR.
A kdo byl v čele?
Petr Fiala.
Obavy? Ano, ale z dědictví, které Fiala zanechal
Petr Fiala dnes říká, že 17. listopad je pro něj „nejkrásnější svátek“.
Jenže letošní výročí mu připomnělo něco jiného:
Že voliči nejsou hloupí.
Že si pamatují.
A že, když se premiér chová arogantně, odejde ve chvíli, kdy to nejméně čeká. To, čeho je dnes Fiala plný obav, není nic jiného než vlastní odraz v zrcadle.
Nezrodilo se to na Národní.
Nezrodilo se to v nové koalici.
Nezrodilo se to u voličů, kteří už nechtěli dál snášet aroganci moci.
Zrodilo se to během čtyř let jeho vlády.
A pokud má premiér v demisi dnes skutečně strach o demokracii, měl by si konečně přiznat, že největší díl té obavy způsobil on sám.
