Česká republika v zastoupení dosluhujícího ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) se dnes v Bruselu postavilí proti návrhu Evropské komise, který by zavazoval členské státy snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent ve srovnání s rokem 1990. Tento ambiciózní klimatický plán má být podle unijních představ podkladem pro dosažení uhlíkové neutrality, Praha však dlouhodobě upozorňuje, že bez přesných dopadových studií a realistického odhadu ekonomických následků nelze takto zásadní cíl podpořit.
Na jednání Rady EU o životním prostředí, které vede dánské předsednictví, se očekává pokus o dosažení kompromisu. Česká republika se ale připojuje ke skupině států, které považují návrh za nerealistický a ekonomicky riskantní, kromě Česka se mezi kritiky řadí například Polsko, Itálie, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko či Rumunsko. Tyto země argumentují, že dopady tak vysokého cíle nebyly dostatečně analyzovány, zejména s ohledem na klíčové průmyslové sektory, jako jsou energetika, hutnictví, chemický průmysl, sklářství či výroba cementu.
Evropská komise svůj návrh představila už v létě, přičemž některé státy například Německo, Nizozemsko nebo skandinávské země ho naopak považují za minimum nezbytné k naplnění Zelené dohody pro Evropu. Ke schválení v Radě EU je zapotřebí kvalifikované většiny, tedy podpory nejméně patnácti států, které zároveň představují 65 procent obyvatel Evropské unie.
Česká pozice vychází z přesvědčení, že klimatické cíle musí být postaveny na reálných technologických možnostech a ekonomické situaci členských států. V současnosti Česká republika plní své závazky k roku 2030, kdy má dojít k redukci emisí o 55 procent, a podle vlastních výpočtů by do roku 2040 mohla dosáhnout poklesu zhruba o 83 procent.
Zatímco část evropských zemí prosazuje razantní přístup, jiní varují, že by příliš rychlá transformace mohla ohrozit průmyslovou základnu a zaměstnanost v regionech závislých na výrobě a energetice. Debata o konečné podobě klimatického cíle tak zůstává otevřená a výsledná dohoda bude záviset na tom, zda se podaří skloubit ekologické ambice s hospodářskou realitou jednotlivých států.
Zdroj: ČTK
