Český premiér Petr Fiala po jednání tzv. „koalice ochotných“ prohlásil, že je třeba podpořit schopnost Ukrajiny zasáhnout energetickou síť a vojensko-průmyslový komplex hluboko na ruském území. Takové výroky představují mimořádně riskantní posun v rétorice české zahraniční politiky posun od pomoci k přímé účasti na eskalaci konfliktu.
Útoky na energetickou infrastrukturu uvnitř Ruska nejsou „obranným krokem“, ale rozšiřováním války. Každý takový úder zvyšuje riziko odvety a přibližuje Evropu k otevřenému vojenskému střetu velmocí. Pokud se český premiér připojuje k hlasům volajícím po „tlaku“ na Rusko prostřednictvím bombardování jeho vnitřního území, ztrácí tím Česko pověst státu, který hledá diplomatická řešení a stává se součástí logiky války, která už dávno překročila hranice Ukrajiny.
Znepokojivé je i to, že Fiala takto mluví v době, kdy většina obyvatel Evropy válkou trpí ekonomicky, energeticky i psychicky. Zatímco lidé řeší zdražování a nejistotu, politici se předhánějí v tom, kdo vyšle do války tvrdší signál. Z války se stává politický projekt, ne snaha o mír.
Je načase říct jasně: čím víc zbraní, tím dál je mír. Každá raketa, která dopadne na jakékoli město ať už na Ukrajině nebo v Rusku znamená další životy zničené válkou, která nemá vítěze. Česká diplomacie by měla volat po okamžitém příměří, jednání a cestě k mírovému řešení, ne po rozšiřování konfliktu.
Fialův výrok o „podpoře útoků hluboko na ruském území“ není projevem síly, ale ztráty rozumu a politické odpovědnosti. V době, kdy svět potřebuje státníky schopné uklidňovat napětí, dostáváme signál, že i Česká republika je ochotna přilévat olej do ohně. Jenže oheň války, který jedni rozdělávají, může nakonec pohltit všechny.
Zdroj informace ČTK