Splnění nově stanovených klimatických ambicí Evropské unie staví český průmysl před úkol, na který nedisponuje ani prostředky, ani dostupnými technologiemi. Transformace, která má do roku 2040 snížit emise téměř o devadesát procent, by si u nás vyžádala částky přesahující tři biliony korun, tedy násobně víc, než je současná investiční kapacita podniků.
Studie vypracovaná pro Svaz průmyslu přináší scénáře, které ukazují rostoucí propast mezi tím, co EU vyžaduje, a tím, co české firmy dokážou reálně zvládnout. I v mírnější variantě dosahují odhady nutných investic přes tři biliony, zatímco ekonomicky dosažitelný strop domácího průmyslu se pohybuje kolem jedné třetiny této částky.
V okamžiku, kdy se průmyslové podniky potýkají s nižší ziskovostí, drahou energií a rostoucí regulací, může zásadní navýšení nákladů vést k masivnímu ztrácení konkurenceschopnosti. Nejzranitelnější sektory jsou hutnictví, chemie či výroba cementu a skla upozorňují, že taková zátěž je pro jejich další fungování likvidační.
Soubor evropských klimatických požadavků nevychází z reality středoevropských podmínek a podle průmyslových svazů je nezbytné je přizpůsobit možnostem jednotlivých států. Mezi nejčastěji zmiňované kroky patří úprava regulovaných cen energií, jednodušší povolovací procesy a rychlejší odpisování investic. Přesto ani tato opatření neřeší hlavní problém: obrovský rozdíl mezi tím, co EU očekává, a tím, co technologie a peněženky českých podniků unesou.
Transformace založená na elektrifikaci, vodíkových technologiích či zachytávání CO₂ zatím v průmyslové praxi nemá plnohodnotné použití. Přesto se očekává jejich masové nasazení v nejbližších letech a to za podmínek, které odborné analýzy označují za málo realistické.
Česko tak stojí před scénářem, v němž klimatické cíle EU mohou přinést nikoli modernizaci, ale odchod části průmyslu, na němž stojí zaměstnanost i ekonomický výkon země.
Zdroj: ČTK
