Zimní měsíce se blíží a spolu s nimi i známý scénář: řidiči uvízlí ve sněhu, silničáři s lopatami a kamiony v příkopech. Karlovarský kraj přitom dopředu ví, kde se problémy opakují a přesto se rok co rok nic nemění.
Krajská správa silnic sice na neudržované úseky poctivě umísťuje značky, ale tím její odpovědnost končí. O pár týdnů později ti samí silničáři, kteří značky vyvěšovali, musí v mrazu vyprošťovat auta z těchto „neudržovaných“ cest. Vypadá to jako absurdní koloběh neefektivity: varujeme, neudržujeme, zachraňujeme.
Vedoucí zimní údržby Josef Bulka přiznává, že v Karlovarském kraji je 43 úseků silnic, které se v zimě vůbec neudržují, což představuje zhruba 115 kilometrů cest. Důvody? Ochrana přírody, nedostatek peněz a „ekonomické důvody“. Jenže jaký má ekonomický smysl nechat auta sjíždět do příkopů, riskovat životy a následně platit nákladné zásahy a opravy?
Kraj se tímto přístupem vymlouvá na papírové argumenty a nechává reálné problémy občanů bez řešení. Ano, některé úseky možná vedou přes chráněné oblasti, ale většina z nich jsou běžné silnice třetí třídy, tedy cesty, které denně využívají lidé, kteří musí do práce, do školy nebo k lékaři. Ti se pak ocitají v situaci, kdy oficiálně „měli vědět“, že cesta se neudržuje. Jakoby úřední cedule mohla nahradit bezpečnost.
Krajská správa se chlubí, že stav silnic „monitoruje na svém webu“. Jenže co z toho má řidič, který v noci v závěji hledá signál? Tady nejde o webové tabulky, ale o realitu v terénu. Ta ukazuje, že krajské úřady se raději schovávají za výmluvy, než aby hledaly řešení.
Zimní neudržované úseky se tak stávají symbolem širšího problému byrokratické necitlivosti a naprosté absence zdravého rozumu. Každoroční chaos na těchto silnicích není nevyhnutelný, je to výsledek rozhodnutí. A dokud se kraj bude utěšovat, že „na to upozornil značkami“, bude se zima v Karlovarském kraji opakovaně měnit v boj s nekompetencí, ne se sněhem.