Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu znamená významný posun v ochraně české přírody. Spor, který se táhl několik let mezi Správou Krkonošského národního parku a soukromým stavebníkem z Pece pod Sněžkou, skončil potvrzením práva státu chránit i geologické prvky, nikoli jen rostliny a živočichy.
Předmětem sporu byl pozemek v ochranném pásmu národního parku, jehož podloží tvoří moréna kamenný val vzniklý činností ledovce. Stavebník chtěl na pozemku vybudovat rodinný dům s příjezdovou cestou a přístřeškem, Správa KRNAP však projekt zamítla s odkazem na to, že by šlo o zásah do unikátního geomorfologického útvaru.
Proti rozhodnutí parku se investor bránil znaleckým posudkem, který zpochybňoval přítomnost morény i její přírodní hodnotu. Následovala dlouhá právní bitva, během níž Správa KRNAP doložila vědecké důkazy o geologickém významu lokality. Krajský soud v Hradci Králové poté rozhodl, že úřad postupoval správně, a stavebník následně neuspěl ani s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.
Tento rozsudek potvrzuje, že ochrana přírody se nevztahuje pouze na viditelné projevy života, ale také na samotné přírodní dědictví, které utvářelo naši krajinu po tisíce let. Krkonošské morény, kary a ledovcové jevy jsou klíčovými prvky, které nesou svědectví o geologické minulosti pohoří a tvoří jeho nezaměnitelný charakter.
Správa KRNAP, jejíž sídlo je ve Vrchlabí, tak nejen obhájila své odborné stanovisko, ale současně vytvořila precedent pro další případy, kdy bude třeba chránit tzv. neživou přírodu. Rozhodnutí soudu může mít dopad i na budoucí plánování výstavby v chráněných oblastech, protože zdůrazňuje, že ochrana se vztahuje i na geologické formace často opomíjené, přesto nenahraditelné.
Krkonoše jsou oblastí s mimořádně pestrou přírodou včetně zhruba 1300 druhů rostlin a více než 400 druhů obratlovců a zároveň jedním z nejstarších geologických území v České republice. Rozsudek tak připomněl, že i kámen a tvar krajiny mohou být hodnotou, kterou je třeba chránit stejně jako život sám.
