Zdravotní sestra s více než třicetiletou praxí, Petra Rédová (STAČILO), vstoupila do politiky ve chvíli, kdy během pandemie viděla propast mezi realitou v nemocnicích a tím, co říkali politici. V obsáhlém rozhovoru otevřeně popisuje selhání krajského vedení, alibismus koalice i to, že zdravotnictví řídí lidé bez zkušeností z praxe. Kritizuje způsob, jakým byla potlačována odborná diskuse, porušovány etické standardy a jak pandemie odhalila zásadní nedůvěru veřejnosti ve stát a zdravotní systém.
Co vás jako zdravotní sestru motivovalo vstoupit do krajské politiky?
Do krajské politiky mě přivedla zkušenost z pandemie a dlouhé roky práce v nemocnicích. Jako zdravotní sestra jsem viděla obrovský rozdíl mezi tím, co se opravdu dělo v terénu, a tím, co lidem říkali politici a média. Často to byly dva úplně odlišné světy. Ve zdravotnictví pracuji přes třicet let a vím, jak těžké je pro zdravotníky pracovat v systému, který je zahlcený, přetížený a zároveň málo slyší na zpětnou vazbu z praxe. Během pandemie jsem cítila, že už nestačí jen upozorňovat na problémy, bylo potřeba vstoupit do prostoru, kde se o těch věcech rozhoduje.
Krajská politika je úroveň, na které se dá skutečně ovlivnit dostupnost péče, podmínky v nemocnicích i to, jak se pracuje se sociálně slabšími nebo chronicky nemocnými. Cítila jsem povinnost ozvat se nejen za sebe, ale i za kolegyně a kolegy, kteří se často báli mluvit, aby nepřišli o práci.
Vstoupila jsem do politiky proto, že chci, aby byl slyšet hlas lidí z praxe. A protože věřím, že změny mají začínat tam, kde dopadají na konkrétní rodiny, pacienty a zdravotníky.
Daří se Vám prosazovat témata zdravotníků v politickém prostředí?
Otevřeně – nedaří. Nejsem členkou zdravotního výboru, ale sociálního, kontrolního a školského, kde probíhají věcné debaty a spolupráce, což oceňuji.
Zdravotnictví má ale v gesci hejtman, který mu nerozumí a obklopil se lidmi, kteří nejsou otevřeni jinému názoru. Slíbená „vize“ krajského zdravotnictví zůstala jen u proklamací. Diskusi o systémových problémech se vedení spíše vyhýbá.
V našem klubu máme naštěstí osobnosti, jako je profesor Jan Žaloudík, skutečná kapacita, člověk s obrovským rozhledem i zkušenostmi. Díky takovým lidem se nám daří udržovat odbornou úroveň debat alespoň uvnitř opozice.
S jakou největší překážkou jste se setkala během svého působení v kraji?
Největší překážkou je přístup koalice, která opozici systematicky vnímá jako protivníka, nikoliv jako partnera. Většinu věcí si prohlasují silou, bez snahy hledat shodu. Pan hejtman k opozici často mluví „z patra“ bez respektu, který by měl být v politickém prostředí normou. Druhou zásadní překážkou je alibismus.
Jaké konkrétní kroky byste prosadila, pokud byste měla plnou politickou podporu?
Kraj nedokáže vyřešit vše, ale dokáže začít tam, kde selhává řízení a kde vznikají největší ztráty.
A Provedení auditů krajských zdravotnických zařízení – procesních, finančních, personálních. Abychom mohli napravit to, co se postupně rozpadlo jako např .funkční provoz, dostupnost péče a efektivitu výdajů.
B Návrat k osvědčeným modelům fungování tam, kde byly bezdůvodně zrušeny nebo změněny.
C Lepší stabilizace zdravotníků ,nejen platy, ale i pracovní podmínky a jasně nastavené procesy. Není normální, že se do systému „nalévají“ obrovské peníze, ale na některé základní věci stále nejsou prostředky.
D Zrychlení dostupnosti péče. Na všechno se čeká a kraj má možnost tohle ovlivnit, optimalizací, personální politikou, řízením nemocnic.
Jak se podle Vás během posledních let změnila důvěra lidí ve zdravotní systém?
Důvěra lidí výrazně oslabila. Lidé viděli rozdíly mezi realitou a tím, co prezentovali politici a média. Viděli chaos, nedostatky, nátlak, protichůdná opatření a to, že se odborné názory často potlačovaly.
Důvěra se dá obnovit jen dvěma způsoby a to pravdivým pojmenováním toho, co se během pandemie stalo,a návratem k medicíně založené na odbornosti, ne na politických rozhodnutích. Bez toho se veřejnost nebude cítit bezpečně ani respektovaně.
Jak zpětně hodnotíte období pandemie z pohledu zdravotní sestry?
Bylo to extrémně náročné období fyzicky i psychicky. Ale to je jen jedna část pravdy. Pandemie přinesla také něco, o čem se dodnes bojíme mluvit – porušování lidských práv, diskriminaci pacientů, nátlak na zdravotníky, politické zásahy do medicíny, selhání primární péče, která byla první, kdo se lidem zavřel dveře,rozhodování bez dat a bez odborné diskuse.
Dovolili jsme, aby léčbu řídili politici, nikoli lékaři. Mnoho lidí se bálo ozvat. Někteří lékaři i sestry jednali proti své profesní etice jen proto, že nevěděli, co jiného dělat. To je strašně těžké téma, ale musíme ho otevřít, aby se to už nikdy neopakovalo.
Dokázala byste si představit, že by se do čela ministerstva zdravotnictví znovu postavil Adam Vojtěch? Jak z pohledu zdravotní sestry hodnotíte jeho rozhodování během pandemie?
Ne, nedokázala, ale bohužel se tak stane. S panem Vojtěchem jsem si vyměnila určitou komunikaci a nemám pocit, že by rozuměl zdravotnictví z praxe. Je to člověk, který nemá žádné zkušenosti z terénu a to je na tuto pozici zásadní problém. Jeho rozhodování během pandemie bylo politické, ne odborné. Nebyly naslouchány názory z praxe, ignorovala se data, zaváděla se opatření, která poškozovala pacienty i zdravotníky. To není vedení zdravotnictví, které by se mělo opakovat.
Považujete jeho tlak na povinné očkování proti covidu-19 za správný krok, nebo za zásah do osobních svobod občanů i zdravotníků? Jak vnímáte skutečnost, že mnoho zdravotníků bylo za jeho éry pod nátlakem se nuceno očkovat?
Nepovažuji. Byl to zásah do osobních svobod, profesní etiky i základů medicíny. A dnes vidíme výsledky, lidé s vážnými vedlejšími účinky „neexistují“, kompenzace jsou fakticky nulové, problémy se potlačují a umlčují, data a diagnózy se nesbírají, i když to bylo slibováno. Tohle není přístup, který buduje důvěru ve zdravotnictví. Naopak ,pro mnoho lidí to byl zlomový okamžik, kdy důvěru definitivně ztratili.
Co podle Vás jeho návrat na ministerstvo symbolizuje – obnovu staré politiky, neschopnost vlády najít lepší odborníky, nebo něco jiného?
Je to podle mě jasný signál dvou věcí, vláda není schopná najít skutečné odborníky s respektem veřejnosti a vrací se k modelu řízení, který během pandemie selhal.
Pro zdravotníky je to varování, že se můžeme vracet do stejného způsobu rozhodování, bez dat, bez diskuse, bez odpovědnosti. A musím říct ještě jednu věc. Po komunikaci s panem Vojtěchem jsem pochopila, že nemá zájem naslouchat lidem z terénu. Ne odborníkům, kteří pracovali s pacienty, nesli zodpovědnost a viděli realitu na vlastní oči. Místo sběru zkušeností a dat volí ponižování a odmítání. A takový přístup nemůže nikdy přinést skutečnou změnu.
My v opozici, bez ohledu na to, pod jakou značkou jsme kandidovali, jsme otevření spolupráci. Jsme tam kvůli lidem. To by mělo být vždy na prvním místě. Politika má sloužit občanům, ne ego politiků.
Nedávno jste vydala knihu, na co se v ní mohou čtenáři těšit?
V knize Pandemická pravda aneb zakázané otázky popisuji, co se podle mě skutečně odehrálo během pandemie – pohledem zdravotní sestry, která byla v první linii a zároveň sledovala dění z veřejného prostoru. Je tam řada příběhů lidí, kteří neměli možnost být slyšeni, i analýzy, které se nevešly do oficiálního narativu. Je to kniha pro čtenáře, kteří chtějí pochopit širší souvislosti.
