V souvislosti s rychlým šířením žloutenky typu A upozorňuje SÚKL na možné výpadky vakcín, zejména pro děti. Kde podle Vás selhává stát: v prevenci, v logistice, nebo v řízení zásob očkovacích látek?
Problémy s dostupností farmakologických přípravků v České republice se nepravidelně opakují v posledních několika letech. Netýkají se jenom vakcín, ale i jiných léčivých přípravků , např. některých druhů antibiotik a dalších typů léčiv. Důvody jsou odpovědnými orgány často zamlžovány. Odvolávají se často na komplexnost a provázanost globální farmakologické výroby, kdy i malá disturbance tohoto systému může mít velké následky, které se projeví nečekaně na určitém místě distribuce. Dalším důvodem je dlouhodobé plánování výroby léčiv na základě předchozí poptávky tak, aby se minimalizovalo jejich dlouhodobé skladování a plýtvání způsobené omezenou dobou použitelnosti léčiv. Toto je jistě racionální z hlediska výrobce, ale velmi problematické pokud se zvětší poptávka po nějakém léčivu, byť i lokálně v některé zemi zapojené do globálního farmaceutického trhu. Kromě toho nadnárodní farmaceutické korporace v době nedostatku upřednostňují velké a bohaté státy, kde mají zaručeny větší zisky. Z tohoto pohledu selhal a selhává náš stát v tom, že se stal plně závislý na tomto globálním farmakologickém byznysu, aniž by si předchozí i současní političtí představitelé uvědomili, že výroba některých léčiv včetně očkovacích látek patří do portfolia kritické strategické infrastruktury každého státu. Z tohoto pohledu současné výpadky mohou být pouhým „čajíčkem“ , oproti situaci pokud by došlo k rozpadu globálních trhů z jakékoli příčiny. Doufejme, že nastupující vláda, bude mít řešení tohoto problému ve svém vládním prohlášení.
Očkování proti žloutence typu A je považováno za nejúčinnější ochranu, přesto v minulosti nebylo veřejností bráno příliš vážně. Myslíte, že současná epidemie může změnit postoj lidí k preventivním vakcínám nebo se naopak obavy z nedostatku očkovacích látek mohou obrátit proti důvěře ve stát?
Důvěra občanů ve vakcinaci je výrazně podlomena z důvodu předchozího vynucování protikovidové vakcinace nedostatečně ověřenými vakcínami a zamlčováním jejich omezené účinnosti a bagatelizováním jejich následků na zdraví naší i celosvětové populace. Pokud nedojde ke katarzi, tak nemůže dojít ani ke vzrůstu důvěry občanů ve vakcinaci. V případě vakcinace proti hepatitidě A by mělo jít o dlouhodobě ověřený koncept na bázi usmrceného viru, ale pochopitelně i zde mezi třemi hlavními výrobci jsou určité rozdíly ve složení vakcíny ohledně adjuvans, tedy látek které zvyšují imunitní odpověď. A hlavně použité oxidy hliníku vyvolávají nejistotu u některých občanů. Z mého pohledu je hepatitida mimořádně nebezpečné a zákeřné onemocnění, které může vyústit v chronické postižení jater nebo smrt pacienta, takže dobrovolnou a bezpečnou vakcinaci, nejlépe vakcínou vyvinutou a vyrobenou v České republice pod kuratelou a transparentním dozorem našeho státu i odborné veřejnosti (bez vyloučení nepohodlných odborníků s kritickým názorem) , bych uvítal. Tím by výrazně vzrostla důvěra občanů ve vakcinaci i celý zdravotnický a politický systému u nás.
Jak jako lékař vnímáte situaci? Jaké dopady může mít kombinace zvýšené poptávky po očkování a omezených zásob vakcín nejen pro děti, ale i pro zdravotnický systém jako celek? Měla by podle vás vláda přijmout mimořádná opatření k zajištění dostupnosti očkování? Je očkování jediným řešením?
Já vše vnímám jako běžnou situaci, která se vyskytovala a bude vyskytovat i v budoucnu, kdy se náhle z důvodu změny epidemiologické situace objeví potřeba nějakého léčivého prostředku více než v minulosti. Tedy, že bude nutno vytvořit flexibilnější systém výroby a distribuce léčivých přípravků tak, aby byly co nejdříve k dispozici v případě potřeby. Dále je nutno si položit otázku, z jakého důvodu tato situace nastala a snažit se této situaci předcházet. Obecně se dá říci, že krátkodobé a dlouhodobé globální přesuny obyvatelstva v rámci migrace nebo cestování povedou k výše popsaným situacím , tedy rozvoji epidemií a pandemií v blízké budoucnosti, a to raději pomíjím možnosti laboratorních genetických úprav patogenů a jejich arteficiální únik nebo záměrné rozšíření. Podceňovaná primární prevence, včetně základních hygienických opatření, by se měla stát základem postupu v případě epidemických situací a to hlavně se zaměřením na nejvíce postižené sociální skupiny.
