Ministr zahraničí Petr Macinka se pokusil vykreslit sám sebe jako zákulisního vyjednavače, který má dostatečný vliv na předsedu SPD Tomia Okamuru, aby dokázal měnit jeho postoje k zásadním bezpečnostním otázkám. Jenže čím víc aktérů promlouvá, tím zřetelněji se ukazuje, že Macinkova verze událostí neodpovídá skutečnosti.
Textové zprávy, které Macinka v nočních hodinách zaslal poradci prezidenta Petra Pavla Petru Kolářovi, obsahují tvrzení, že byl schopen Okamuru „přesvědčovat“ podobně jako v případě muniční iniciativy. Právě tato pasáž se stala jedním z hlavních bodů sporu poté, co Hrad komunikaci zveřejnil a prezident ji označil za pokus o vydírání.
Jenže lidé, kteří se pohybují přímo uvnitř SPD, mluví jinak.
Tomio Okamura se proti Macinkovým slovům ostře ohradil a popřel, že by kdy byl objektem jakéhokoli přesvědčování. Podle jeho vyjádření si s Macinkou věc vyříkali a bylo jasně řečeno, že lídr SPD své postoje nemění na základě osobních rozhovorů, natož zákulisních tlaků. Postoj hnutí k Ukrajině i k dodávkám zbraní zůstává dlouhodobě neměnný.
Tento rozpor nepřehlížejí ani další poslanci SPD. Na poslaneckém klubu se Macinkovy výroky řešily a zaznělo, že to, co bylo napsáno směrem k Hradu, „neodpovídá realitě“. Podle některých poslanců se ministr za svá slova Okamurovi dokonce omluvil což by samo o sobě bylo přiznáním, že jeho původní tvrzení bylo přinejmenším zavádějící.
Poslankyně SPD Marie Pošarová otevřeně uvedla, že byla obsahem zpráv překvapena. Podpora dodávek letounů L-159 Ukrajině je podle ní v přímém rozporu s oficiální linií hnutí, která byla opakovaně a veřejně deklarována. Podobně se vyjádřili i další členové SPD, kteří shodně popisují Macinkovu interpretaci jako nadsazenou až smyšlenou.
Zajímavé je, že zatímco Macinka na tiskových konferencích mluví o „dobrých vztazích“ a vzájemném respektu, uvnitř SPD jeho vystoupení vyvolalo spíš rozladění než pocit partnerství. Slova o tom, že by dokázal změnit názor předsedy hnutí, jsou vnímána jako přehánění, které nemá oporu v reálném dění.
Celý příběh navíc zapadá do širšího obrazu chaosu kolem otázky dodávek L-159. Zatímco vláda tvrdí, že letouny armáda nutně potřebuje, náčelník generálního štábu hovoří o tom, že jejich předání Ukrajině bylo armádou doporučeno. Do této změti rozporů Macinka přidává vlastní verzi, která se však rozpadá při prvním střetu s fakty a svědectvími ostatních aktérů.
Výsledkem není obraz schopného diplomata, ale politika, který si realitu přizpůsobuje příběhu, jenž se mu zrovna hodí. A právě proto dnes už nejde jen o nešťastnou formulaci nebo „politické vyjednávání“. Jde o důvěryhodnost. A tu Macinka svými slovy zásadně podkopal.
Zdroj: novinky.cz
