Status ministryně financí Alena Schillerová působí jako vystřižený z normalizační brožury o „poctivé práci pro republiku“. Patetické citace, kolektivní povinnost, morální napomínání a výhružně vztyčený prst státu nad občanem. Chybí už jen heslo o tom, že „kdo nejde s námi, jde proti nám“.
Schillerová se zaštítila autoritou Alois Rašín, aby obhájila návrat Elektronické evidence tržeb. Jenže s Rašínovým důrazem na odpovědnost a státotvornost nemá dnešní EET nic společného. Nejde o modernizaci, ale o návrat k plošné kontrole, šikaně drobných podnikatelů a presumpci viny. Stát znovu říká: všichni jste potenciální podvodníci, dokud neprokážete opak.
Největší absurdita ale přichází ve chvíli, kdy Schillerová káže o morálce, daních a poctivém podnikání. Hnutí ANO má totiž jako koaličního partnera Filipa Turka, člověka, který podle dostupných informací léta podnikal bez živnostenského oprávnění a neplatil daně. Přesně to, proti čemu má EET údajně bojovat.
Veřejnost se tak zcela oprávněně ptá:
Bude stát stejně nekompromisní i vůči vlastním spojencům? Zdaní se Turkovo podnikání zpětně? Nebo platí přísná pravidla jen pro hospodské, kadeřnice a malé živnostníky, zatímco „naši lidé“ mají imunitu?
Schillerová mluví o férovosti a rovných podmínkách, ale realita je opačná. EET nikdy nebyla neutrálním nástrojem, vždy sloužila jako politická zbraň a symbol nedůvěry státu vůči vlastním občanům. A když o spravedlnosti mluví vláda, která přehlíží daňové hříchy svých partnerů, zní to ne jako státnictví, ale jako čiré pokrytectví.
Morální kázání shora, selektivní spravedlnost dole.
Tohle není Rašín. To je návrat mentality, o které jsme si mysleli, že už ji máme dávno za sebou.
