Nová očkovací strategie se stává předmětem ostré kritiky. Podle některých hlasů totiž překračuje hranici mezi doporučením a nepřímým nátlakem a může oslabovat princip dobrovolnosti, na kterém by měla stát.
Strategie schválená na poslední chvíli
Jedním z hlavních problémů je samotný způsob přijetí dokumentu. Strategie byla schválena Fialovo vládou v demisi na jejím posledním zasedání, což vyvolává pochybnosti o legitimitě tak zásadního kroku. Podle kritiků by kabinet v demisi neměl přijímat koncepční materiály, které nejsou nezbytně nutné.
Navíc se tak stalo v době, kdy bylo zřejmé, že dokument vyvolá silnou politickou i společenskou debatu. Česká společnost je přitom stále poznamenaná zkušenostmi z pandemie covidu-19, kdy došlo k bezprecedentním zásahům do života lidí, včetně tlaku na očkování.
Dobrovolnost pod tlakem?
Zásadní výhrady směřují k tomu, že strategie podle kritiků oslabuje princip dobrovolnosti. Formálně sice zůstává očkování v řadě případů nepovinné, reálně však mohou vznikat nepřímé formy nátlaku.
Problematické je například propojování očkování se zaměstnavateli a různými benefity. Takový přístup může vést k situaci, kdy se zaměstnanci nerozhodují svobodně, ale pod tlakem možného znevýhodnění.
Stovky milionů na kampaně
Velkou pozornost budí i plánované výdaje. 100 milionů korun má směřovat na komunikační kampaně, spolupráci s médii a influencery. Dalších 58 milionů korun má být využito na sociologické studie a komunikační platformy.
Podle kritiků by stát měl poskytovat především objektivní a vyvážené informace, nikoliv investovat stovky milionů do marketingu s cílem ovlivňovat názory občanů. Takové kroky podle nich vzbuzují pochybnosti o skutečném účelu těchto aktivit.
Otázky kolem mezinárodních závazků
Dalším sporným bodem je návaznost strategie na mezinárodní dokumenty a struktury, včetně programů Světové zdravotnické organizace (WHO). Konkrétně jde například o zapojení do programu „Imunizační agenda 2030“ či plnění Mezinárodních zdravotnických předpisů.
Kritici upozorňují na možný rozpor s programovým prohlášením vlády a deklarovanou snahou zachovat rozhodovací pravomoci v oblasti veřejného zdraví na národní úrovni. Konkrétně v programovém prohlášení vlády stojí, že nedopustí přenášení rozhodovacích pravomocí z České republiky na WHO a že zajistí národní suverenitu v legislativních i rozhodovacích procesech ve vztahu k této mezinárodní instituci.
Pandemie jako zlomový moment
Zkušenosti z pandemie covidu-19 hrají v celé debatě klíčovou roli. Podle kritických hlasů se tehdy ukázalo, jak problematická může být nekonzistentní komunikace, časté změny stanovisek a nedostatečné vysvětlování zásadních rozhodnutí.
Zásadním ponaučením má být fakt, že tlak a nátlak nevedou k budování důvěry. Naopak mohou vyvolat pocit nespravedlnosti a prohloubit nedůvěru části veřejnosti vůči odborníkům i institucím.
Důvěra se nedá vynutit
Otázka důvěry je přitom klíčová. Podle kritiků byla během pandemie výrazně narušena, a to nejen kvůli samotným opatřením, ale i kvůli způsobu komunikace a potlačování odlišných názorů.
Obnova důvěry podle nich nebude jednoduchá. Vyžaduje především transparentnost, otevřenou odbornou diskusi a respekt k různým názorům. Lidé musí mít přístup ke kompletním informacím a možnost vytvořit si vlastní názor.
Místo marketingu dialog
Závěrem zaznívá jasný požadavek: stát by měl opustit marketingový přístup a místo něj vést věcný dialog s občany. Klíčové je podle kritiků také jasně garantovat, že nepovinné očkování zůstane skutečně dobrovolné bez přímého i nepřímého nátlaku.
Bez přiznání chyb z minulosti a bez změny přístupu podle nich nelze očekávat, že se důvěra veřejnosti v oblasti očkování a veřejného zdraví obnoví.