Výstup bývalého premiéra Petr Fiala v pořadu Za pět minut dvanáct působí spíš jako ukázka politického alibismu než seriózní reflexe vlastního selhání. Když dostal jednoduchou otázku, proč Češi stále nemají platy na úrovni Německa, jeho odpověď byla až zarážející: vlastně za to může to, že neměl dost času. Jinými slovy, kdyby vládl déle, možná by to vyšlo.
Taková argumentace ale neobstojí. Fiala nebyl v politice nováček bez zkušeností, naopak dlouhodobě patřil k hlavním tvářím Občanská demokratická strana a měl plnou odpovědnost za směřování vlády. Sliby o přibližování českých mezd těm západním nebyly žádnou okrajovou poznámkou, ale součástí širšího politického marketingu. A právě zde se ukazuje zásadní problém: velká slova, minimální výsledky.
Namísto konkrétních kroků, které by skutečně vedly k růstu mezd například podpora produktivity, investic s vysokou přidanou hodnotou nebo snížení daňového zatížení práce jsme sledovali spíše přešlapování na místě. Ekonomika stagnovala, lidem reálně klesala životní úroveň a vláda se často utápěla ve vlastních sporech nebo ideologických prioritách, které běžným občanům nic nepřinesly.
Fialova odpověď tak nepůsobí jen jako výmluva, ale jako potvrzení hlubšího problému: absence skutečné sebereflexe. Místo přiznání, že jeho vláda nedokázala naplnit očekávání, přichází s tvrzením, že potřeboval „ještě čtyři roky“. To je argument, který by mohl používat každý politik po každém neúspěchu a právě proto je tak nebezpečný. Znamenal by totiž, že voliči nemají právo hodnotit výsledky, ale jen donekonečna čekat.
Celé vystoupení tak vyznívá jako odtržené od reality, ve které žijí běžní lidé. Ti neřeší hypotetické scénáře, co by bylo „kdyby“, ale konkrétní účty, ceny a výplaty. A právě v této realitě Fialova politika zanechala spíš zklamání než výsledky.
Zdroj: TNCZ
